Nejhranější "současný nežijící" dramatik Francie Jean-Luc Lagarce konečně i na prknech českých divadel! Divadlo Na zábradlí slaví padesáté výročí a lepší inscenaci si pod oslavenecký stromeček ani nemohlo nadělit. Poctivá, výtečně zahraná a precizně zrežírovaná hra rozkrývá život na druhé straně jeviště. Na barevném plátně osudu sešlé herecké společnosti rozehrává Lagarce hlučnou drobnohru osudů, jejichž vývoj se rozverně pohybuje mezi tragikou a burleskní fraškou. Aktuálně kritický přesah textu směrem k náročnosti publiku i "mecenášů" chytře zpřítomňuje současnou situaci českých divadel. Juraj Nvota, který v "zábradlácké" režii ztělesňuje tradicionalistický a decentnější tón, klade maximální váhu na herecké výkony, neboť většina postav jakoby byla ušita pilířům souboru na míru. Výborně postavená inscenace pracuje s velmi konzervativními, avšak o to lépe padnoucími kostýmy i scénickými efekty, jen málokdy se rozdovádí do excentričnosti. Herci vedou svoje postavy bez křeče, lehkým krokem, drama uspokojivě graduje a fraškovité scénky budí úsměv svou přirozeností a prožitou dynamikou. Ačkoli až druhá půle jakoby usměrnila veškerou energii tím nejsprávnějším směrem, celé představení budí pocit nadšení z přesné a řemeslně nesmírně vyvážené práce. "My, hrdinové" jsou silným textem, který v Nvotově režii zaujme široké spektrum diváků – byť režisérovu předchozí práci na Uhdeho "Zázraku v černém domě" zdaleka nepřekoná. Každopádně přesně takový kus Divadlo Na zábradlí potřebovalo do další padesátiletky jako sůl.